Vrtané Didgeridoo

Zaměřím se zde jen na naše tuzemské a běžně dostupné dřeviny se kterými mám už nějakou zkušenost – respektive aspoň jedno úspěšně provrtané didge. Částečně se dá aplikovat pravidlo že čím tvrdší a těžší dřevina tím lepší předpoklad kvalitního zvukového výsledku. Proto přikládám orientační tabulku tvrdosti. U každé dřeviny popisované pod tabulkou přidávám číslo vyjadřující jeho náležitost do tabulky tvrdosti.
 

 
Bez Černý (Sambucus Nigra L.) 4 - Před heřmánkem smekni, před bezinkou klekni. To praví staročeské přísloví. Bez je má nejoblíbenější dřevina a to hned z několika důvodů. Jedná se o náletový keř až strom. Roste prakticky všude při silnících, tratích, na rumištích atd. Zpracovatelnost je fantastická. Vrtání je díky měkké dřeni hodně ulehčeno. Schnutí celkem bezproblémové. Po roce a půl se dají ve většině případů odkůrovat, opracovat a nechat doschnout 2 měsíce v pokojových podmínkách. Doporučuji vrtat syrovou – jde to přeci jen o poznání lehčeji, řez je čistší a pak eliminujeme část vnitřního pnutí, které způsobuje během sušení nežádoucí praskání. Dřevo se velmi liší keřík od keříku. Záleží na tom kde bez rostl a jaké měl podmínky. Na první pohled poznáme už na řezu, že různé kousky se liší barvou. Od lehce růžových tónů, přes bílou barvu ke žlutým až zelenožlutým odstínům. Ani hnědá není výjimkou. To samé platí i o tvrdosti. Našel jsem i velmi husté kousky tvrdostí srovnatelné s dubem. Mimochodem bezinkový sirup z květů připravujem každoročně. Čaj z květů je úžasný skoro všelék. A stopička bezinkového likéru na noc zajistí zdravého ducha i tělo po celý rok :-).
 
 
Akát (Robinia Pseudoacacia L.) 4 - téměř stejně oblíbené dřevo jako černý bez. Velmi tvrdý a kvalitní materiál. Akát roste na podobných stanovištích jako černá bezinka. Začátkem března, kdy je už sběr bezinky nemožný, akát pořád ještě spí a při chladnějším březnu jde sbírat až do jeho konce. Akát se k nám přistěhoval totiž z jižních, mnohem teplejších oblastí. Zpracovatelností je už horší a to z několika důvodů. Ke schnutí akátu se musí přistupovat zcela odlišně než u bezinky. Akát musí schnout „na kulatině“. Vrtat zásadně až po minimálně roku sušení. Konce akátu ihned po sběru zatřít nejlépe nějakým disperzním lepidlem, aby se eliminovalo praskání. Akát hůře snáší teplotní a vlhkostní výkyvy dokud není povrchově ošetřen impregnován. Na druhou stranu konce nepraskají tak hluboko jako u bezinky . U kaátu jsou to jednotky cm - maximálně ale tak 7 cm. Více mi nikdy nepraskl. Bezinka klidně i 20 cm. Několikrát s emi stalo, že prasklina vedla k totálnímu zničení a objevila se i v délce 50 cm na bezince. Jakmile ale máme kvalitně usušený a ošetřený nástroj, můžeme už s klidem i přenášet z různých prostředí a teplot. Co se týče vrtání, je o dost náročnější než černý bez a vyžaduje už notnou dávku trpělivosti, zkušenosti a umu. Odlabávání rezonátoru je také složitější ale ne nemožné – viz sekce výroba. Dobře prosušený a opracovaný kousek akátu se ale odmění fantastickým ostrým výrazným zvukem. Dobře zpracované kousky akátu jsou dle mého názoru velmi hodnotným základem pro kvalitní nástroj. Dřevo akátu je po vysušení velmi křehké a také poměrně těžké v porovnání s bezinkou. Při vrtání a zahřátí hobliny krásně voní po růžích.



Ořešák vlašský-královský (Juglans Regia L.) 4 - výborný materiál na zpracování a výrobu didge. Zatím nejlepší vlastnosti při sušení – s trochou nadsázky se dá tvrdit že nepraská vůbec. U staršího dřeva bývá tmavě hnědé až černé jádro většinou napadeno a vytváří tím měkčí střed, který pomáhá vést vrták. Svou nepravidelností pak vytváří při opracování velmi krásnou kresbu. Dřevo ořešáku se používalo na výroby pažeb na pušky, protože údajně tlumí nárazy. Zvukově se mi jeví někde mezi bezem a akátem. Hůře se však hledají rovnější kusy. Díky jeho vynikajícím charakteristikám při sušení není problém zpracovávat rok odsušené kousky.
 
 
Dub Letní/Pýřitý (Quercus Robur/Pubescent L.) 4 - je pro mě jako vrtače zatím středně zajímavá dřevina. Dost tvrdě pracuje při sušení, zpracovatelnost je horší. Je to jak já říkám „nečisté“ dřevo. Hodně se štípe a to i po usušení. Při dlabání od konce se musí hodně opatrně a často kombinovat s nebozezem na ucvaknutí zaštíplých třísek. Ve všech ohledech ho aspoň dle mých zkušeností – strčí akát do kapsy. Dřevo je hnědé s charakteristickou texturou. Při sušení opět potřeba být opatrný. Po všech těchto strastech je výsledný zvuk ale velmi zajímavý a znělý. Při metodě půlení a dlabání je situace jiná a dub se posouvá v hodnocení směrem nahoru. Při zpracování dřevo dubu krásně voní. Dub je ale velmi silným lákadlem pro tesaříky a různé jiné škůdce. V žádném případě nedoporučuji tahat na sklad už odumřelé kousky. S téměř stoprocentní jistotou si zavlečete nějakou hmyzí havět, která vám znehodnotí celý sklad (vlastní hořká zkušenost).
 
 
Habr (Carpinus Betulus L.) 4 - Habr patří k našim suverénně nejtvrdším a nejtěžším dřevinám. V roce 2009 - 11tý měsíc jsem uřezal dva nádherné kousky z pokácených stromů u obce silničná. Letos - 1/2011 jsem chtěl jsem začít vrtat - a ouha - větev po celé délce praskla ale jak. To jsem ještě nikdy neviděl a to schne ve stejných podmínkách jako ostatní dřeviny. Po týdnu jsem nalezl odvahu vytáhnout druhý kousek - bohužel to samé. Prasklý na třech místech v délce 1,5 metru a až k jádru. Habr tedy nelze sušit na kulatině a asi se musí vrtat syrový. Jestli mi to letos vyjde, tak uřežu nějaké dva kousky a zkusím je navrtat syrové Na kulatině asi vzdy popraská.. Dřevo je ale extrémně těžké - zatím nejtěžší tuzemská dřevina s jakou jsem přišel do styku.
 
Olše šedá/zelená (Aldus Incana/Viridis L.) 2 - Potřebuje ostrý vrták, pak se krásně vrtá. Velmi charakteristicky voní. Má nádherné hnědooranžové žíhané  dřevo. Předsušení na kulatině proběhlo bez výrazných prasklin. I po stažení z kůry v horkých letních měsících materiál držel a nepracoval. Vypadá to, že na sušení je podobně vhodná jako ořech. Po usušení se vlastnosti dřeva výrazně zlepšily - hlavně tvrdost. Vrtatelnost je poměrně dobrá, vrták sice nevede ale ani nevytlačuje bokem. S dobře nabroušneým vrtákem dělá pěknou kompaktní hoblinku. Po hoblování se odkryje opravdu nádherná žíhaná kresba. Tuto dřevinu doporučuji také na uzení – nejlepší výsledky :-)
 .
 
Jasanojavor peřenolistý (Negungo Aceroides L.) 3 - špatně se vrtá, vytláčí pořád vrták od osy ven. Netvoří souvislou hoblinu ale třísky-drolí se. Zajímavá a velmi hezká kresba dřeva, zvukově průměrný. Zpracování ale mizerné. Na rozsáhelší výrobu pro vrtače moc není.
 
 
Pajasan žláznatý (Ailanthus Antissima L.)  3 - tato dřevina má také měkkou dužinu která výtečně vede vrták. Dřevo je ale řidší jak černý bez, má velké roční přírůstky. Vrtání jde velmi dobře. Zpracování výborné, celkově pro didge není špatný ale vzhledem k faktu že je všude plno černého bezu který je mnohem vhodnější a kvalitnější materiál se jedná jen o zajímavé zpestření mé výroby.
 
 
Jabloň (Malus silvestris/sieversii L.) 4 - je to takový evropský eukalyptus a práci termitů substituují obří mravenci. Při kácení suchých, polosuchých a  polosyrových jabloní jsem narazil na vyžrané dutiny téměř u všech. Respektive u všech. Nařezal jsem tři kousky a jeden z nich provrtal. Díky mravenečkům jsem měl hodně ulehčenou práci. Jabloňové dřevo je velmi zajímavé kresbou, vrtání bylo super a uvidíme jak se bude chovat při schnutí. Vzhledem k faktu, že se jedná o ovocný strom, předpokládám silné pracování dřeva. Zatřel jsem konce, uvidíme na podzim jak ty kusy budou vypadat. Tak tento kousek mi bohužel omylem pořezal a popálil můj děd Antonín Klimeš. takže závěr žádný.
 


Švestka domácí/slivoň švestka (Prunus domestica L.) 4-5 - i když v tabulkách stojí psáno 4, jedná se o vůbec nejtvrdší dřevinu, kterou jsem kdy řezal. Habr jsem měl uřezán od lesníků, takže nemohu porovnat, ale švestka se nedá tvrdostí srovnat s ničím. Už teď vím, že usušit ji na kulatině je nemožné. Pracuje velmi tvrdě a silně. Ihned po provrtání sem dodám zkušenosti. Kresbou dřeva se řadí mezi nejatraktivnější dřeviny, se kterými jsem kdy pracoval. I po provrtání a šetrném sušení mi popraskala a to hodně.
 
 Šípkový keř (Fructus cynosbati L.) 4 - poprvé jsem jej nasbíral letos - 2/2010 - , ne ale pro účely výroby didge, ale na výrobu koncovek - píšťalek. Prví dojmy jsou víc než výborné. Šípek je stejně jako bezinka náletový keř, stejně jako bezinka má měkkou dužinu která naviguje vrták, stejně jako bezinka má léčivé plody i listí. Horší je to se sběrem díky bodlinám, ale to mě neodradí. Sušení je ale velikánský problém. 3/4 sběru udělaly drobné prasklinky pod ostny a i mimo na takových gučkách. Tytoprasklinky jsou bohužel až k měkké dužině. Co jsem provrtal to je děravé. Zjistil jsem, že se musí sušit ale s neolámanými ostny. Usušené dřevo je velmi tvrdé. Zkoušel jsem udělat i okýnko na jednom kousku. Zpracovatelnost je o něco horší jaku bezinky. Další výsledky napíšu později.