Vrtané Didgeridoo

Sběr 2009 - pár fotek:
Foto1, Foto2, Foto3, Foto4, Foto5
 
Základním předpokladem pro výrobu didgeridoo je mít kvalitní, dobře nasušený materiál. Výrobci, kteří se zabývají výrobou ať už didgeridoo nebo píšťalek, fujarek či jiných dřevěných instrumentů delší dobu, mají většinou už svůj sklad předsušeného dříví ze kterého čerpají. Horší je to se začátečníkem který se rozhodne teď hned si sám nástroj vyrobit. Existuje několik variant jak se s problémem vypořádat. Nejčastější způsob řešení je najít už suchou větev nějakého stromu či samotný suchý kmínek. Je ovšem potřeba pořádně a dlouze hledat, protože najít vhodný materiál je docela kumšt. Dřevo, které je už suché na stromě, bývá většinou napadeno, v lepším případě nedestruktivními plísněmi, v horším a častějším případě houbami, které rozložily původní materiál. I takovéto dřevo se však musí dosušovat a rychle provrtat, ať co nejdříve uvolníme co nejvíce vnitřního napětí.

Věnujem se nyní ale sběru syrového materiálu. Sbíráme nejideálněji od půli prosince do konce ledna. V tomto období je míza stažena v kořenech, dřevo spí, obsahuje nejméně látek které pozdějí přitahují škůdce. Toto období je nelepší z hlediska materiálu i z hlediska keře či stromu ze kterého materiál odebíráme. Rána pomalu zasychá a nemůže být napadena žádným hmyzem či houbami. Odebraný materiál pak má nejmenší obsah vody a organických látek v míze které přitahují škůdce. Navíc hmyzí škůdci také spí. Já osobně suším na seníku, který je volně na zahradě - pod střechou. Nízká teplota a vysoká relativní vlhkost pak usnadňují a zpomalují proces schnutí, takže materiál se lépe a snadněji vyrovnává s vnitřním pnutím. Vlkostní spád je pomalejší a mírnější. Ihned po sběru je dobré zatřít konce nařezaných větví nějakým disperzním lepidlem. Zabrání se tak rychlému vysušování otevřených cév a tím praskání. Zatřením eliminujeme praskání až z 80ti %. Konce můžeme ještě pro jistotu stáhnout kovovými páskami na hadice. Ty pak pravidelně po 14ti dnech kontrolujeme a dotahujeme. Tímto jsme schopni opravdu téměř eliminovat praskání koncových částí větví a získat tak cenné a krásné kusy pro výrobu zajímavých didgeridoo.
Takto ošetřený materiál tedy necháme na skladě - může to být i uzavřená místnost, zpočátku však určitě bez vytápění. Minimálně první zimu a jaro netopit. Do další zimy pak nechat určitě v kůře. Osvědčilo se mi nechat stahovat kůru až těsně před vrtáním. I když jsem vrtal třeba rok a půl sušený černý bez. Dva stejné kousky ze stejného sběru, oba stáhnuté z kůry. Jeden provrtán a ubrán materiál z těla - ani se nehnul a neobjevila se žádná prasklinka. Druhý jsem nestihnul provrtat. Po 14ti dnech byl na vyhození - praskance po celé délce 5 i více mm široké. U černého bezu platí, že čím dříve je provrtán, tím lépe schne a minimalizujeme riziko prasknutí. Naopak akát, jak jsem již uváděl, se musí zásadně sušit na kulatině neprovrtán a tepre nejdříve po 2 letech stáhnout z kůry. Obecně se mi vyplatilo stahovat z kůry teprve těsně před vrtáním, nehledě na druh dřeviny.
Provrtaný a čerstvě odkůrovaný kousek nepřenášíme do jiné místnosti, to je už příliš mnoho změn pro dřevo. Takto předpřipravené skorodidgeridoo necháme minimálně měsíc ve stejných podmínkách v jakých schnulo doteď. Pokud se ani po měsící neobjeví žádná prasklinka, můžeme vzít toto didgeridoo do interiéru a skladovat ho a dosušovat vevnitř a přitom už na něm průběžně pracovat. Vypozoroval jsem také, že pokud mi schnou větvě v horizontální poloze, praskají mnohem méně než pokud je postavím. Hlavně pak v interiéru. Důvod je prostý. U země, kde je zvon, proudí chladnější vzduch s menší absolutní vlhkostí, než ve výšce např 160 cm - je vzduch teplejší a s vyšším podílem absolutní vlhkosti. Takovýto teplotní a vlhkostní spád hodně podporuje praskání a pnutí dřeva.